Český Krumlov

Spíš než ucelená recenze bude tento příspěvek spíše vzpomínkou na Český Krumlov s několika gastro poznámkami. V Českém Krumlově se o svoji propagaci (efektivně) starají tři podniky, ten čtvrtý těží z návštěvy Zdeňka Polhreicha a již klasické scénky s rozdáváním „čínského“ jídelního lístku. Tedy Šatlava, Maštal, Latrán a konečně Papa´s Living Restaurant (kde jsme nakonec vůbec nebyli). 

Zámek Český Krumlov

Šatlava je staročeská hospoda s dlouhou frontou turistů před dveřmi. Rezervace nutná. Bohužel odpověď na rezervaci mailem nám přišla až poté, co nás vrchní ubezpečil, že pro nás místo nemají a do podniku vtrhla skupina asi dvaceti trochu nervózních Asiatů (nutno přiznat, že jsem objednával docela pozdě). O kousek dál, pod informačním centrem (ve kterém nepřijímají platební karty) se nachází podobný podnik jménem Maštal se servírkou, která nás opět ubezpečovala (kolikrát jsme to už zažili), že v tomto podniku fakt umí všechno. Takže jsme sáhli po jídelním lístku, který byl prostě odpudivý (a odmítám si připustit, že to byl záměr), a zvolili jsme tesařskou krkovici a panenku na pomerančích. Dostali jsme tzv. český standard. Tedy poměrně dost masa a univerzální oblohu na prkénku. Zeleninový salát, který jsme si dali navíc, byl sice ochucen, ale to jsme poznali, až když jsme se projedli na samotný konec. Maso nebylo rozhodně špatně upraveno, krkovice byla šťavnatá, jen to dochucení bylo trochu navíc. Omáčka mdlá a cibulky to moc nezachránily. Rozhodně krenex, hořčice nebo kyselé okurky byly výraznější než cokoliv jiného a prostě to byla krkovice na grilu. Eva si pro změnu stýskala po zapečeném pomeranči, protože ten její prostě byl taky tak trochu mimo a chuť pomerančů v omáčce přerazilo chilli. Takže zážitek taky poněkud mimo.

Latrán pro mě byl výzvou. Třetí restaurace, ve které školil Z. Pohreich a kterou jsme navštívili. A rovnou přejdu k závěru – jejich domácí tiramisu je fakt úžasný zákusek, který je lehký a prostě akorát ve všech směrech. Špagety pomodoro byly také al dente a chuťově tak akorát. Samozřejmě, omáčka byla z rajčat J. Když jsme připočetli i milou obsluhu, která již 1000krát říkala své kolegyni, že má nabízet parmazán (a ona nám ho zase nenabídla), a krabici s hračkami, měli jsme vážného kandidáta na středeční oběd. Bohužel, tato volba se neukázala jako příliš šťastná...

Špagety sice byly pořád na skus. Ale jinak carbonara zcela sýru prostá? OK, neplavaly ve smetaně, což je určitě dobrá zpráva, ale bez parmazánu to prostě byly uhlířské špagety jen se slaninou a vajíčkem. A protože opakování je matka moudrosti, tak ani tentokrát nám parmazán nabídnutý nebyl. Pizza Margherita je klasika a určitě je třeba ocenit čerstvou bazalku, ale už jsme zažili určitě lepší. Dodnes vedeme decentní spor, zda na pizze byla mozzarella či nikoliv. Protože líná huba holé neštěstí, byla se drahá polovička poptat v kuchyni. Mimochodem během oběda byla přítomná i paní šéfová. Tak určitě to je mozzarella, ale prodává se v blocích, proto žádné bílé terče, tak zněla odpověď. Tak nevím, ale ptám se, jestli se nákupem průmyslové mozzarelly v Makru trochu neztratí atraktivita toho jídla (byť je to nepochybně výhodnější - levnější)… Obrázek samozřejmě přikládáme. Rozhodně se potvrdilo, že vzhled prodává. Nakonec se v prožitku připojila i relativně dlouhá doba čekání na placení a chuť na ten báječný dezert byla ta tam. Obědy prostě u Latránu moc nezvládají, příště bychom tam šli jen mimo špičku. 

Pizza, Latrán

Český Krumlov je bezpochyby kouzelné a pohádkové město. Image mu ale trochu kazí hloupé zážitky například v podobě zmrzlinářky, která odmítne natočit malou zmrzlinu, protože „to nejde“ nebo vstupné do zrcadlového bludiště, které se vybírá i od jednoletých dětí (logika na principu chodí – platí). Tak nějak nevím, ale tohle mi v pořádku nepřijde.

Na druhou stranu jsou v Krumlově místa, která vyloženě potěší. My jsme si moc odpočinuli v milé kavárně na Široké ulici, kde dělají moc dobrou fair trade kávu Puro (jejich domácí zákusky, které již od pohledu vypadaly nezapomenutelně, jsme bohužel objevili až při odchodu, ale rádi se sem na ně příště zajdeme) a poprvé v životě jsme si vypili kávu u desky koncertního půlkřídla, které tu měli jako jeden ze zajímavých koutů na sezení, a koupili si krásnou grafiku v galerii moderního umění v ulici Dlouhé. No a příště musíme zkusit Papa´s!