Carrotto

Musím lovit ze své paměti, protože se k psaní dostávám až 14 dní po vaření, ale drže mi palce a dozvíte vše (alespoň to podstatné J)

 

Inspirací nám jako už několikrát byl pan Cuketa a druhou múzou nám byla kamarádka Kateřina, která totéž o chvíli dřív inzerovala na svém webu. A protože máme poslední dobou oblíbené pravé italské rizoto z kulatozrnné rýže, mrkve bývá doma taky dost a mnoho navíc potřeba netřeba, pustili jsme se s chutí do toho.

Tak co všechno jsme potřebovali?

1 balíček bio rýže kulatozrnné natural

1 kg mrkve

sůl

tymián

cibule najemno nasekaná

máslo

kuřecí vývar

dobré bílé víno

a dále

3 hrnce a obě ruce a občas i jednu navíc

Začali jsme tím, že jsme na nízkou pánev dali rozpustit kus másla a na něj  - po stažení plamene na minimum – jsme položili 3 oškrábané mrkve podélně rozpůlené, jemně osolené a posypané tymiánem (kdybychom měli čerstvý, byla by jistě  jedna dvě větvičky lepší). A na této pánvi jsme nechali po celou dobu vaření smažit tuto první verzi mrkve, jen občas bylo třeba zkontrolovat pohledem a případně mrkev otočit. Mrkev se na másle opeče až skoro místy do tmavě hněda, to jí ale pouze dodá na kráse a v chuti to přidá nenapodobitelnou oříškovou příchuť.

Ve druhém hrnci na druhém hořáku jsme dali vařit 4 – 5 mrkví oloupaných, nakrájených na cca 3 cm špalíčky. Vody bylo kousek nad okraj mrkve. Přidat se musí na začátek sůl a zase tymián. Když mrkev varem změkla, rozmixovali jsme ji tyčovým mixérem a vařili dál, aby se vyvařila voda a mrkvové pyré bylo opravdu pyré a ne kaše. Stále ale bylo nutno s hmotou míchat, aby se nepřipálila neb má velkou tendenci pro vysoký obsah cukru se přichytávat. Po dovaření, rozmixování a odpaření jsme ji dochutili čerstvě mletým pepřem, solí a octem zkrátka lehce to jsme to přehnali s dochucovadly – pochopíte proč při konzumaci.

Ve třetím hrnci jsme nachystali klasické rizoto s mrkví. Tedy na másle zpěníme jemně nasekanou cibulku, na ní vsypeme kulatozrnou rýži. Když se obalí rýže tukem, podlijeme ji decinkou bílého vína, to také necháme odpařit a postupně po sběračkách přidáváme vývar a po každé sběračce počkáme až se tato odpaří a vsákne do rýže. Celkem jich mělo být 5, ale naše rýže k al dente stavu potřebovala sběraček 6. Do té poslední sběračky jsme přidali na drobné kostičky nakrájenou mrkev, která se pohodlně dovařila za tu poslední sběračku.

No a pak nastane to kouzlo. Do takto uvařeného rizota vmícháme mrkvové pyré, tvoříme kopečky a servírujeme je rovnou na talíře, kde jednotlivé kopečky zdobíme mrkví z první pánve. Uf. Hodinu  čtvrt trvající koncert byl velikým překvapením pro oko u chuťové pohárky a dodnes s láskou vzpomínáme a přejeme všem hodně odvahy a DOBROU CHUŤ!

Halászlé. Polévka, která se nemíchá.

Je to vlastně hrozně jednoduché. Máme rádi ryby. A já měl halászlé naposledy před mnoha lety na Vysočině. A bylo skvostné. A přitom to je vlastně jednoduchá dobrota, jak to už u národních jídel bývá. Halázslé je tradiční maďarské jídlo, rybí šťáva, tedy vývar, který však nemá mnoho společného s naší (jihočeskou) rybí polévkou.
Recept, podle kterého jsme vařili, je na stránkách rybářského serveru mrk.cz. A sice neuvádí přesná množství, ale jinak je velmi použitelný.
Takže k získání úžasné polévky, která se jí s vařeným rybím masem, jsem použil dvě červené papriky, jednu velkou bílou cibuli, dvě menší rajčata. Zaléval jsem to celé kuřecím vývarem (asi půl litru), experiment s hovězím by byl taky určitě zajímavý. No a nemaje oheň ve druhém patře, vařilo se halászlé v troubě a ve vysokém hrnci, protože by se nemělo míchat. Proč? Protože mícháním by se z ryb do polévky vložených stala kaše. Šetřit by se nemělo paprikou, ta pálivá se "musí", protože halászlé má být trochu pikantní. No a ryby. Recepty na internetu vycházejí z tříkilových kaprů, my jsme koupili asi půl kila kapra a něco málo tolstolobika.
Takže porce pro dva a kousek. Pozor také na servírování, z vývaru se odebere maso, dá se stranou. Zbytek jsem prohnal přes cedník, propasíroval, co šlo. K halászlé se podává pečivo a je to fakt dobrota.

Halászlé