Nejen o přípravě jídle, ale především o jídle, které nám je nabízeno v našich restauracích a hospodách. Zčásti ze zděšení z toho, že léčba Zdeňkem Pohlreichem nepomohla a zčásti z radosti nad příjemnými zážitky. S kapkou vyživářského minima, zkušeností s nutnou mírou čistoty (čtěte hygieny), s respektem k požadavkům rodin zejména s malými dětmi.
Není nic lepšího než pomalu pečené maso. A není nic báječnějšího než, když vám žena nechá na Boží hod vánoční kus jehněčí kýty v ledničce.
Jehněčím kýtu jsme připravovali podle staročeského receptu, který naleznete na tomto webu. Inspiraci k omáčce gravy pochází od mé kolegyně, která se jí (doufám) právě někde krmí a zakusuje k tomu celého krocana. Protože však recept nedodala, byl hlavním zdrojem tento videopostup. Užijte si výsledek s bohatou fotogalerií.
Kýta šla, jak je jejím dobrým zvykem, na pár hodin do olivového oleje, česneku a tymiánu (sůl a pepř samozřejmě hraje svoji roli). Bohužel jsme neměli čerstvý, což je výrazná ztráta na chuti a vůni. Jehněčí si odpočinulo asi dvanáct hodin.
Naložená jehněčí kýta
Gravy v akci a růstu
Omáčka gravy se dělá ze všeho toho dobrého, co zbyde, tedy z výpeku, asi dvou lžic mouky, vývaru (nechemického, jehněčího) a trošky vína. V mém případě ještě s trochou cukru. Sůl a pepř jsou na této párty vítány. A pak je dlouhou vyvařovat a odpařovat. A dochucovat až na konci. Zvláště pepř má báječnou vlastnost projevit se na úplném konci. A vínem se musí šetřit. Moje maličkost tam nalila deci a pak jsem bojoval s nakyslou chutí až jsem rezignoval a přidal trochu cukru. Oboje by tam vlastně být nemuselo.
Postup - vypečený tuk se zahustí s moukou na mírném plameni. Když to zblátovatí, přidá se vývar (asi 2-3 deci) a zbytek výpeku. A pak se odpařuje za neustálené míchání. Když do toho nepřidáte moc vína jako já, pak stačí počkat na tu správnou konzistenci, jinak je třeba trochu čarovat.
Eva pomohla s porcováním aneb anatomie v praxi.
Samotná příprava jehněčího je prostá a další recept potvrdil, že v jednoduchosti je krása a chuť. Kýta se opráskne na hlubší pánvi, aby se zatáhla. Pak jsem ji znovu posolil a potymiánoval. :-) A pak putovala na takovém roštu (obrácený koš na těstoviny) do trouby. Nutno uvést, že pod roštem se nalézala vetší miska, ve které bylo půl hrnku vody. Trouba byla vytopena na něco málo pod sto. No a protože už byly dárky rozdány, tak se šlo spát (strach mi nedovolil, takže budík jsem měl na třetí hodinu ranní - zcela zbytečně).
Omáčka Gravy
Staročeské jehněčí
Jehněčí kýta
Jehněčí nakonec putovalo z trouby kolem deváté, bylo svěží, jemné, šťavnaté a rozsýpající se. Nastala fáze ladění omáčky, která sama o sobě zabrala necelou hodinu, což, přiznávám, nebylo složitostí receptu, ale vlastní snahou experimentovat. Naštěstí jsem nemusel porcovat, protože na pitvání má diplom Eva. A jak se ta medicína hodí.
Zvolna tekoucí hustá a voňavá omáčka gravy dopadající na brambory.
Když jsem si užil fotografování s tekoucí gravy omáčkou, což byla ta část, kterou bychom mohli nazvat poněkud kvaltující, celé se nám to usadilo na talíři přesně tak, jak je vidět na poslední fotce. Poslední kousky masa cestovaly k rodičům, aby taky ochutnali, co jsme vyrobili. A samozřejmě - ty úžasné brambory připravila Eva.
Finální produkt - jehněčí pečeně s omáčkou gravy a bramborem.
Je to hlavně zásluha Evy, že jsme si tuhle dobrotu tak rychle zopakovali. protože vše podstatné je popsáno níže, přikládáme fotky s konstatováním, že s rukolou to je FAKT mnohem lepší. Nové fotky se snad budou líbit zase vám všem.
V hlavní roli rukola a cibule.
Ve vedlejší roli LAVMI
A je na stole - rulola s pečenou cibulí.
Jediný problém je, že jsem fotil (a pak jedl) tak rychle, že se mi nepodařilo udělat hezčí fotky. :-(
Primitivní a úžasný recept je - vem půl kila malých cibulek, nech je péci s 5 lžicemi olivového oleje asi 40 minut na 190°. K výpeku dej balzamiko, ochuť tím salát (lépe rukolu). Salát vyskládej, cibulky doprostřed a na to celé hoblinky sýra (parmazán). Je to české, dobré, víceméně lehké a k užrání. Přikusovali jsme chleba. Za inspiraci děkujeme knize Recepty z farmářského trhu 1. díl.
Pro Liberec mám slabost. A mám radost, že v něm
existují restaurace jako je La Bohème. Protože prohlubují tu slabost i tu radost.
Restaurace je na výhodném místě naproti Severočeskému muzeu, v té části Liberce, kde je možné jen chodit a obdivovat vily se svými sochami a zdobenými fasádami. Konečně zámeček Severočeského muzea si v tomto prostředí nezadá.
Severočeské muzeum, Liberec (foceno od vchodu do restaurace)
La Bohème nabízí 4 chodové menu, kterému jsme prostě neodolali a vzhledem k tomu, že jsme si posunuli oběd na třetí hodinu, ani jsme nezvažovali alternativu. Ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař.
Následující záběry hovoří samy za sebe. Předkrm byl zajímavý, chuťově navnazující, zajímavě servírovaný a konečně kaše (pardon, pyré), na které byly ryby podávány, vhodně doplňovala celkový dojem. Polévka byla ještě větší radostí. Byť nepreferujeme hrnečky místo misky nebo talíře, fór s kapučínem z polníčku s česnekem má svoji logiku. A navíc samotný obsah neměl chybu.
Kapučíno (bez kofeinu)
Rybí trio
Hlavní chody byly charakteru ryze českého a upřímně řečeno byli jsme tomu rádi. Výhrada na rozlišovací úrovni byla jen směrem ke kachně, která si zasloužila trochu více šťavnatosti. Knedlíček bezchybný. Nicméně jsme prostě rozmazleni z penzionu Bohemia... Telecí řízek byl bezchybný, salát příjemně dochucený. Dcera zůstala u svých tradičních "suchých" špaget, které nebudeme komentovat. :-)
Telecí řízek
Kachna...
Zákusek byl opět přehlídkou moderní kuchyně a servírování. A byl natolik dobrý, že jsme se o něj rozdělili s kocourem v botách a poníkem (ano, chodíme také do McDonaldu).
Dojem v restauraci ovlivňuje obsluha a prostředí. Obé je v této restauraci prostě příjemné. La Bohème není určitě luxusním podnikem, ve kterém by se člověk cítil sešněrovaně a hlídal si v každé minutě lokty u těla. Obsluha byla profesionální a milá. Takže ano, do téhle restaurace vyražte, budete příjemně překvapeni. Nabízím odkaz na celý jídelní lístek. A já se někdy musím vrátit do svého dětství a navštívit Zlatého Lva.
