Veškeré kvaltování toliko pro hovada dobré jest... Aneb jehněčí kýta osm hodin pečená.

Není nic lepšího než pomalu pečené maso. A není nic báječnějšího než, když vám žena nechá na Boží hod vánoční kus jehněčí kýty v ledničce.

Jehněčím kýtu jsme připravovali podle staročeského receptu, který naleznete na tomto webu. Inspiraci k omáčce gravy pochází od mé kolegyně, která se jí (doufám) právě někde krmí a zakusuje k tomu celého krocana. Protože však recept nedodala, byl hlavním zdrojem tento videopostup. Užijte si výsledek s bohatou fotogalerií.

 

Kýta šla, jak je jejím dobrým zvykem, na pár hodin do olivového oleje, česneku a tymiánu (sůl a pepř samozřejmě hraje svoji roli). Bohužel jsme neměli čerstvý, což je výrazná ztráta na chuti a vůni. Jehněčí si odpočinulo asi dvanáct hodin.

Naložená jehněčí kýta

Gravy v akci a růstu

Omáčka gravy se dělá ze všeho toho dobrého, co zbyde, tedy z výpeku, asi dvou lžic mouky, vývaru (nechemického, jehněčího) a trošky vína. V mém případě ještě s trochou cukru. Sůl a pepř jsou na této párty vítány. A pak je dlouhou vyvařovat a odpařovat. A dochucovat až na konci. Zvláště pepř má báječnou vlastnost projevit se na úplném konci. A vínem se musí šetřit. Moje maličkost tam nalila deci a pak jsem bojoval s nakyslou chutí až jsem rezignoval a přidal trochu cukru. Oboje by tam vlastně být nemuselo.
Postup - vypečený tuk se zahustí s moukou na mírném plameni. Když to zblátovatí, přidá se vývar (asi 2-3 deci) a zbytek výpeku. A pak se odpařuje za neustálené míchání. Když do toho nepřidáte moc vína jako já, pak stačí počkat na tu správnou konzistenci, jinak je třeba trochu čarovat.

Eva pomohla s porcováním aneb anatomie v praxi.

Samotná příprava jehněčího je prostá a další recept potvrdil, že v jednoduchosti je krása a chuť. Kýta se opráskne na hlubší pánvi, aby se zatáhla. Pak jsem ji znovu posolil a potymiánoval. :-) A pak putovala na takovém roštu (obrácený koš na těstoviny) do trouby. Nutno uvést, že pod roštem se nalézala vetší miska, ve které bylo půl hrnku vody. Trouba byla vytopena na něco málo pod sto. No a protože už byly dárky rozdány, tak se šlo spát (strach mi nedovolil, takže budík jsem měl na třetí hodinu ranní - zcela zbytečně). 

Omáčka Gravy

Staročeské jehněčí

Jehněčí kýta

Jehněčí nakonec putovalo z trouby kolem deváté, bylo svěží, jemné, šťavnaté a rozsýpající se. Nastala fáze ladění omáčky, která sama o sobě zabrala necelou hodinu, což, přiznávám, nebylo složitostí receptu, ale vlastní snahou experimentovat. Naštěstí jsem nemusel porcovat, protože na pitvání má diplom Eva. A jak se ta medicína hodí.

Zvolna tekoucí hustá a voňavá omáčka gravy dopadající na brambory.

Když jsem si užil fotografování s tekoucí gravy omáčkou, což byla ta část, kterou bychom mohli nazvat poněkud kvaltující, celé se nám to usadilo na talíři přesně tak, jak je vidět na poslední fotce. Poslední kousky masa cestovaly k rodičům, aby taky ochutnali, co jsme vyrobili. A samozřejmě - ty úžasné brambory připravila Eva.

Finální produkt - jehněčí pečeně s omáčkou gravy a bramborem.