Neleží na mezi Turnovem, Jičínem a Novou Pakou (i když ten také stojí za návštěvu), ale na kraji Dubí, na nechvalně proslulé silnici, po které před dokončením dálnice byl provoz hustý tak, že i prostitutky musely stát hustě za sebou, aby jste je v tom provozu viděli. Penzion Bohemia sice působí trochu opuštěným dojmem, což umocňují opuštěné benzínky, chodníky a opuštěná mega tržiště s tisíci sádrovými trpaslíky, ale myšlenka na jeho návštěvu by nás rozhodně neměla opustit. Jídlo, které zde nabízí šéfkuchař Zdeněk Krejčí by jedna postava ze seriálu „Jak jsem poznal vaši matku“ označila bezesporu za „legendární“.
Ale postupně. Penzion je vybaven parkovištěm s několika záludnými sloupky, které už nalakovali vlastní barvou předcházející řidiči, na kterém nebývá problém najít místo. Kolem domu projdete kolem několika kritizovaných a ne moc vkusných sošek kuchařů a usedáte v čisté, ne příliš velké restauraci, která svým vybavením nevybočuje z českého lepšího průměru. Netradiční jsou snad jen lavice a to, že většina stolů pohodlně pojme šest zákazníků. Jídelní lístek není na hodinové studium, Krejčí se drží Polreichových rad a nabízí skutečně jen dvě stránky jídel, což vůbec není na škodu.
Lákadlem k mé poslední návštěvě byl facebook, tedy publikované fotky nových jídel a ať si kdo chce co chce říká o fotkách jídel v obvyklých čínských jídelních lístcích, ono to asi trochu funguje. Těšil jsem se na filety z uzeného pstruha s bramborovým salátem (předkrm) i na vepřová líčka, která jsem ještě neochutnal. O přemlouvání rodiny nemluvím, protože skutečně nekladly odpor (ano, ženy – tedy žena a dcera). Během poledne není zrovna Penzion Bohemia prázdný podnik, takže jsme se u stolu seznámili s dalšími strávníky a na jídlo jsme také čekali o chvíli déle, než bývá obvyklé, ale v limitech tolerance pro plnou hospodu. Předkrmu se dalo vytknout jediné – byl relativně velký, takže některým může klidně nahradit hlavní jídlo. Domácí pstruh (udí se na místě, pstruzi jsou také z místních sádek) byl jemný, nepřesolený a doplněný lehkým bramborovým salátem zcela popírající definice těchto salátů z nejrůznějších prodejen či občerstvoven.
Hlavní chod bylo pokračováním příjemného začátku. Domácí žemlové knedlíčky, jejichž kvalita mi není neznámá, nezklamaly. Pravou bombou však byla vepřová líčka, která se skutečně rozpadala, když se na ně člověk jen špatně podíval. Dcera do sebe cpala kuřecí řízek doplněný hranolky, které pěkně prosím byly z brambor. No a má drahá polovička oceňovala knedlíky plněné uzeným, které preferovaly spíše maso než těsto, což bohužel také není obvyklé. Jen tu křupavou cibulku jsem musel dojíst. Na zákusek nedošlo, protože by hrozilo roztržení žaludku. Nápoje odpovídají standardům, na hodnocení piva si po jednom malém netroufnu, ale i ten Budvar mi zde moc chutnal.
Co vytknout? Nic zásadního. Restaurace je v penzionu, takže na toalety se dostáváte trochu komplikovaněji, ale nic strašného. Prostředí je čisté, obsluha milá a pan kuchař rád přijde mezi hosty. Neutratíte tu majlant – dobroty z české kuchyně pořídíte kolem 120 korun. Ve srovnání s Prahou a nabízenou kvalitou to je zadarmo. A v Teplicích je stejně docela těžké najít slušný podnik.
Zákazníků si váží, na dotazy i na facebooku odpovídají a web je aktuální. A když přijdete častěji, dostanete slevovou kartičku. Jako my! J
Zákazníků si váží, na dotazy i na facebooku odpovídají a web je aktuální. A když přijdete častěji, dostanete slevovou kartičku. Jako my! J
Obsluha - velmi dobré
Jídlo - perfektní
P.S. Fotky dodáme později.
Žádné komentáře:
Okomentovat